PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Britské ARCHITECTS jsem měl vždy zařazené jako snaživou, mediálně dost protěžovanou kapelu, která je v technickém metalcoru sice zběhlá, ale nikterak vyjímečná. Podobně znějících spolků se navíc v poslední době objevilo tolik, že dříve možná nadějní Britové najednou nějak splynuli s davem. Těžko říct, jestli pod tíhou výše uvedeného, ale nová deska se odehrává ve znamení radikální změny stylu. Architekti hodili za hlavu složitou sekanou matematiku a rozhodli se hrát bigbít. Předem varuji příznivce starší tvorby, z alba „The Here And Now“ je nejspíš trefí.
Proti předchozím deskám je struktura skladeb mnohem jednodušší, více se staví na zpěvu a výrazně přibylo líbivých hitových momentů. Album je svěží, má jiskřivý náboj a je z ní cítit radost z nově nastoupeného směru. Kytary jsou stále dostatečně nabroušené, v první „Day In Day Out“ nebo ve třetí „Delete,Rewind“ řežou dokonce s takovou intenzitou, že se na chvíli zjeví duch samotných SICK OF IT ALL, ale časy technické metalové komplikovanosti jsou nenávratně pryč. Místo té se na albu objevuje překvapivě velké množství přihřátých popových pasáží, které kapela staví do kontrastu s těmi ostřejšími riffovačkami, a ty budou znamenat pro metalové publikum zřejmě příliš těžké sousto.
Inu, co k tomu dodat? Holky nakonec taky poslouchají muziku, že? A Sam Carter je celkem fešák, tak proč se nepokusit prodat děvčatům jeho roztomilý kukuč. S odpisem do šrotu bych ale nepospíchal. Cukrový doják „Heartburn“ je sice špatný, ale podobně laděná zpověď „A Open Letter To Myself“ naopak patří k nejsilnějším momentům desky. A propos Sami, tomu je třeba vyseknout zvláštní poklonu, neboť je slyšet, o kolik se ve zpěvu zlepšil a vypadá na to, že z něho roste nová pěvecká hvězda.
Album má velkolepý „background“, natáčelo se v Americe u renomovaného producenta, který namíchal skvělý břinčivý zvuk a dokázal z kapely vydolovat ten správný „drive“. Ve studiu kapelu podpořili zajímavý hosté (Andrew Neufeld z COMEBACK KID a všude možně hostující Greg Puciato z THE DILLINGER ESCAPE PLAN). Formálně je vše na svém místě, ale z desky je dost cítit kalkul a do hlavy se vkrádá myšlenka, že kapela, která neprorazila s technickým metalcorem, najednou zkouší lámat srdce emo-punkovým frajerkám.
Bohužel však i v tomto oboru je dneska tlačenice. ARCHITECTS by se rádi viděli na pozici BRING ME THE HORIZON nebo snad dokonce UNDEROATH, ale na to prostě nemají. Zatím se drží v druhém sledu na úrovni EVERY TIME I DIE nebo COMEBACK KID a na paty jim šlapou nové aktivní kapely typu A STATIC LULLABY nebo EMERY. Album je sice kvalitně odehrané a zvukově velmi dobře ošetřené a díky své hitovosti by mohlo pro kapelu znamenat vytoužený komerční úspěch, ale já přesto zůstávám rezervovaný.
ARCHITECTS opustili tvrdost a matematiku a začali hrát řízný melodický bigbít!
7 / 10
Sam Carter
- vokály
Tom Searle
- kytara
Tim Hillier-Brook
- kytara
Alex Dean
- basa
Dan Searle
- bicí
1. Day In Day Out
2. Learn To Live
3. Delete, Rewind
4. BTN
5. An Open Letter To Myself
6. The Blues
7. Red Eyes
8. Stay Young Forever
9. Heartburn
10. Year in Year Out / Up and Away
The Here And Now (2011)
Hollow Crown (2009)
Ruin (Re-Release) (2008)
Ruin (2007)
Nightmares (2006)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Century Media
Stopáž: 39:13
Produkce: Steve Evetts
Studio: The Omen Room Studios / Garden Groove (USA)
Táto melodickejšia poloha im sedí viac .
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.